Revue DV

Využívání NSK z pohledu vzdělávací instituce

Mgr. Jana Brabcová

Na otázkuProč jste se rozhodli přistoupit k využívání NSK a vydávání Osvědčení o zkoušce z profesní kvalifikace, a jaké (ne)výhody v tom spatřujete?“ odpovídá Mgr. Jana Brabcová, jednatelka společnosti Grafia, spol. s r.o. a prezidentka Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR. Zároveň se zamýšlí nad možným zlepšením fungování systému.


K využívání NSK nás vedou různé důvody:

1) Nařízení MŠMT

Před vznikem a schválení zákona 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání společnost Grafia již cca 10 let realizovala standardní kurzy, ať už rekvalifikační, podnikové či pro individuální zájemce.

Každý rekvalifikační kurz byl zakončen zkouškou, která byla podmínkou pro získání osvědčení o absolutoriu kurzu. Po vzniku NSK bylo ministerstvem školství nařízeno rekvalifikační kurzy zakončovat zkouškou z profesní kvalifikace, pokud již takový kvalifikační standard v daném oboru existuje. Někdy docházelo k poněkud tupé aplikaci tohoto pravidla, takže například naší společnosti bylo sděleno, že mnoho let funkční akreditovaný kurz Fotografické práce, který všestranně připravoval zájmové fotografy na budoucí živnost v oboru, měl být náhle zakončen zkouškou dle NSK – a měli jsme si vybrat mezi třemi v dané době existujícími zkouškami: fotoreportér, pracovník minilabu a fotolaborant! To by v praxi znamenalo, že vypustíme větší část poměrně komplexní zkoušky a soustředíme se na zkoušení jen části obsahu kurzu nebo dokonce něčeho, co s kurzem vůbec nesouviselo. Zahájili jsme jednání na MŠMT s tvůrci kvalifikací a výsledkem bylo oboustranné porozumění – vytvoření kvalifikace Fotograf- základy fotografování, která daný rekvalifikační kurz vcelku logicky ukončí.

Zde jsme se přesvědčili, že systém není zcela rigidní a důslednou argumentací lze dosáhnout i změn.

U ostatních rekvalifikačních kurzů, které pořádáme, tak dramatický rozdíl nebyl, naopak mám pocit, že se řada rekvalifikačních kurzů na trhu svým obsahem přizpůsobila kvalifikačnímu standardu tak, aby se účastníci na zkoušku připravili. To mělo následně i pozitivní vliv na porovnatelnost obsahů rekvalifikačních kurzů na trhu pro účastníky i úřady práce.

2) Příležitost k byznysu a ke spolupráci vzdělávacích institucí

Vzhledem k tomu, že zkouška před autorizovanou osobou je placena a přihlásit se může i člověk bez předchozího formálního studia, začínají se objevovat jednotlivci (soukromé osoby), kteří přemýšlejí nad svým kvalifikačním rozvojem a uvědomují si, že na různé i neformálně získané dovednosti jednou může někdo vyžadovat „papír“. Pro autorizované osoby to sice znamená řadu povinností vyplývajících ze zákona, ale také novou příležitost, která tu dosud nebyla.

Autorizovanou osobu potřebuje každý realizátor rekvalifikačních kurzů, neboť ty jsou – jak výše zmíněno - povinně zakončeny zkouškou dle NSK a ne každá vzdělávací instituce má vlastní autorizované osoby. S poptávkou se ozývají i někteří zaměstnavatelé, kterým zákon či firemní prostředí ukládá mít kvalifikované pracovníky. Na druhé straně je třeba říci, že už jsem se setkala i s požadavkem podniku, abychom vyškoleným účastníkům nedávali do ruky certifikáty, že jim odejdou ke konkurenci. Zdá se, že NSK bude takto stále více ovlivňovat i trh s kvalifikovanou pracovní silou.

3) Inspirace k dalšímu rozvoji instituce a vývoji nových produktů

Je dobré, že jsou vedeny celorepublikové statistiky nejvíce poptávaných profesních kvalifikací, to může vzdělávací instituci (ale i zákazníky) inspirovat k vývoji nových kurzů v oborech, kde je zvýšená poptávka, nebo naopak se může pokusit rozhýbat trh a vysvětlit potenciálním účastníkům, proč je výhodné daný kurz zakončený zkouškou dle NSK absolvovat („vytvořit poptávku“). Pokud je ještě poptávka navíc posílena zákonnou povinností kvalifikační zkoušku absolvovat, je příprava kurzů a zkoušek jednoznačně lukrativní záležitostí (viz např. strážní, kteří v prvním roce existence zkoušky absolvovali v počtu kolem 40.000 osob v republice).

4) Lepší marketing

Různí zadavatelé volají po „zárukách kvality“ u vzdělávacích institucí. Mnohé z nich se zaštiťují množstvím akreditovaných kurzů na MŠMT, protože tam něco takového, jako akreditace instituce vzdělávání dospělých neexistuje. Naopak na MPSV a Ministerstvu vnitra takováto akreditace (mimo akreditaci vzdělávacích programů) možná je. Ve výsledku se pak např. vzdělavatelé podnikových kurzů zaštiťují akreditacemi, které se k danému typu kurzu neváží a zákazník, který se nevyzná, to většinou neodhalí.

Profesní kvalifikace a možnost stát se autorizovanou osobou naopak dělá „pořádek“ na trhu v tom, že na webu NSK existují seznamy autorizovaných osob a každý si může vybrat libovolnou - a to se zárukou, že dostane stejně hodnotný certifikát. NSK tedy napomáhá i k transparentnosti nabídky a k lepšímu marketingu instituce. (Samozřejmě i zde hraje roli cena zkoušky, vyhovující termín konání, dojezdná vzdálenost a další náklady se zkouškou spojené, apod., ale s konkurencí se v každém oboru musí počítat.)

Z naší praxe vycházejí i návrhy na zlepšení systému:

1) Osvobození zkoušky před autorizovanou osobou od DPH

Dosavadní praxe je taková, že pokud plátce daně realizuje akreditovaný rekvalifikační kurz (včetně zkoušky dle NSK), DPH neúčtuje. Přihlásíte-li se ale ke zkoušce bez rekvalifikačního kurzu, DPH u plátce daně zaplatíte. Výsledek? Ten, kdo DPH na vstupu neodečítá (tedy všichni privátní zájemci o zkoušku), bude primárně volit autorizované osoby, které nejsou plátci DPH, čímž se jim zkouška o 21% zlevní!

2) Narovnání podmínek realizace pro úřady práce

Pokud rekvalifikační kurz proplácí úřad práce, děje se to tak, že jestliže účastník kurz nedokončí, úřad proplatí jen „odchozené dny“. Ale v případě, že účastník nemá žádné absence a „jen“ vypadne u zkoušky a nepovede se mu ani náhradní termín, vzdělávací instituce nedostane ani korunu! Pro vzdělávací instituci je tedy mnohem výhodnější, když klient vypadne v posledních dnech kurzu a ke zkoušce se „ze zdravotních důvodů“ nedostaví. Zde se tedy nepřímo vytváří prostor pro obcházení systému, „dávání zkoušek“ v zájmu vlastního realizovaného příjmu. Při dotazu na počet nesložených zkoušek u rekvalifikačních kurzů jsme dostali informaci, že se jedná „jen“ asi o 3% kvalifikačních zkoušek… Chápu, že autorizovaná osoba musí mít etiku a pokud se jí na „to“ přijde, může přijít o licenci, ale není lepší problémům předcházet?

Diskuze

Pro přispění do diskuze je potřeba se přihlásit