Revue DV

25 let vývoje dalšího profesního vzdělávání v ČR

Jolana Blažíčková

Vývoj v této oblasti procházel několika etapami ovlivněnými jak ekonomickou, tak politickou situací. V první polovině devadesátých let se začala rozvíjet spolupráce státní správy se zaměstnavateli, což napomohlo vzniku velmi obsáhlého a celostátně uplatnitelného „Katalogu prací podle povolání a stupňů“, který sloužil jako souhrn informací o pracovním trhu pro počáteční i další vzdělávání. Delší dobu se ovšem v této oblasti nedělo nic, což vyvolávalo řadu diskusí, které vyústily v deklaraci jasné nespokojenosti s absolventy škol ze strany zaměstnavatelů.

V průběhu roku 1999 se v gesci ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) začal budovat Integrovaný systém typových pozic (ISTP), který byl založen na koncepci elektronické, průběžně aktualizované verze katalogu (databáze). Nejvýznamnější součástí ISTP proto byla Kartotéka typových pozic (KTP) obsahující popis 1800 povolání a typových pracovních pozic. KTP byla tvořena ve spolupráci s garanty z řad zástupců zaměstnavatelů a představovala sofistikovaný popis požadavků na výkon prací, a tím pádem velmi solidní zadání pro tvorbu vzdělávacích programů.

Situace se změnila v roce 2001, kdy Evropská komise vydala Memorandum o celoživotním učení a dala tak zaměstnavatelům za pravdu – pouze občan, který má práci, je schopen plnohodnotně žít jako člověk. To přispívá k intenzivnější podpoře ISTP, který od roku 2003 začíná být respektovanou platformou, jedinou, kde se nad tématem rozvoje lidských zdrojů setkávají MŠMT a MPSV. Tato podpora se projevila významně o rok později, kdy vstoupila v platnost novela zákona o zaměstnanosti (435/2004 Sb.), která MPSV ukládá zabezpečovat tvorbu Národní soustavy povolání v souladu s vývojem trhu práce. Součástí tohoto zákona je i přesné vymezení rekvalifikací a jejich rolí v systému dalšího profesního vzdělávání.

V témže roce (2004) začíná do Česka pronikat velmi úspěšný britský model zapojení zaměstnavatelů do formulace požadavků trhu práce formou vymezování obsahu povolání i kvalifikací – Sektorové rady. O rok později vzniká v Česku první Sektorová rada v ČR – Lesnictví a začíná se diskutovat o základní myšlence budoucího zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Ten vstoupil v platnost v roce 2006 a vymezil obsah Národní soustavy kvalifikací (NSK) a její vazbu na Národní soustavu povolání (NSP), která nahradila Kartotéku typových pozic – jádro ISTP. Tyto dva systémy tak doplnily chybějící standardizované popisy požadavků trhu na pracovní pozice a kvalifikace vhodné či nezbytné k jejich výkonu a umožnily tak předložit počátečnímu i dalšímu vzdělávání relevantní informace pro obsah vzdělávacích programů.

25?key=4736fa2532


V průběhu dalších několika let jsou realizovány zásadní projekty pro oblast dalšího profesního vzdělávání – rozvoj NSP pod gescí MPSV a NSK pod gescí MŠMT. Obé probíhalo za aktivní účasti zaměstnavatelů s podporou Hospodářské komory ČR i Svazu průmyslu a dopravy ČR, které začaly prosazovat kvalitu lidských zdrojů jako prioritu svých organizací. Zaměstnavatelé ustavili celkem 20 sektorových rad, které v průběhu let 2007-2008 vytvořily celkem 300 kvalifikací do NSK a více jak 800 povolání a pracovních pozic.

Umrtvení pozitivního rozvoje prostředí celoživotního učení nastalo v roce 2009, ve kterém se rozhodovalo o dalším vývoji obou národních systémů a jejich vzájemné provázanosti. V roce 2010 byly spuštěny návazné rozvojové projekty opět za aktivní účasti zaměstnavatelů prostřednictvím restrukturalizované sítě sektorových rad. V tomto roce se již začal projevovat v reálné praxi zákon č. 179/2006 Sb. – téměř 6 tisíc lidí získalo osvědčení o dílčí kvalifikaci. V témže roce vstupuje v platnost vyhláška 176/2009 Sb. provazující kvalifikace dle NSK s akreditacemi rekvalifikačních programů a dávající tak možnost získání profesní kvalifikace v rámci rekvalifikačního programu.

Zaměstnavatelé v tomto období vymezili svoji vizi „CHCEME STÁTEM PODPOROVANÝ SYSTÉM CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ KE ZVÝŠENÍ VZDĚLANOSTI, ADAPTABILITY A ZAMĚSTNATELNOSTI OBČANŮ ČR“.

V souladu s touto vizí podnikají až do současnosti řadu aktivit, kterými dávají najevo své potřeby v oblasti kvalifikace zaměstnanců, jako je například uzavírání a naplňování sektorových dohod, které vymezují konkrétní spolupráci zaměstnavatelů, vzdělavatelů, veřejné správy a dalších klíčových hráčů na vzdělávacím trhu včetně nastavení měřitelných cílů a vyhodnocování jejich dopadů.

Hodně se zaktivizovala i oblast státní a veřejné správy. V letech 2009 – 13 byl realizován projekt Koncept, jehož cílem bylo navrhnout systémové prostředí pro oblast dalšího vzdělávání, jehož význam díky demografickému vývoji i flexibilnímu trhu práce neustále roste.

V tuto chvíli finišující projekt Kooperace přináší další krok – znalostní bázi Koopolis, která zavádí znalostní management do dalšího vzdělávání. Jeho podstatou je sdílení znalostí, zkušeností a informací všemi klíčovými hráči s cílem vybudovat kvalitní a podporovaný systém dalšího vzdělávání v ČR.

Diskuze

Pro přispění do diskuze je potřeba se přihlásit