Revue DV

Moje cesta ke kariérovému poradenství aneb kariérové samoporadenství

Andrea Csirke

Moje cesta ke kariérovému poradenství byla klikatá. Abych názorně popsala, proč a jak moc byla klikatá, vrátím se k volbě školy. Na gymnázium jsem se hlásila, protože "tam jdou všichni studenti s dobrými studijními výsledky". Vysokou školu jsem si vybrala podle toho, abych byla co nejdál od domova, a abych mohla v práci často cestovat. První práci na plný úvazek mi nabídli po rodičovské dovolené, a já, jelikož jsem měla sebevědomí na úrovni mínus 100, přijala jsem ji bez ohledu na to, jestli tam budu spokojená. Vlastně jsem o tom ani nepřemýšlela. Druhou práci jsem si našla s požadavkem, abych mohla lépe sladit práci a rodinu, opětovně bez ohledu na to, jestli tam budu spokojená. Do třetí práce jsem utíkala z té druhé, no a ve čtvrté jsem se objevila, protože ta třetí byla na dobu určitou a musela jsem odejít. Tu čtvrtou jsem si našla po delší době bez práce, tudíž jsem si zas moc nevybírala. Tato práce byla pro mne konečně zásadní a přinutila mě přemýšlet o tom, kam směřuji v životě. Odtud již byla moje cesta ke kariérovému poradenství přímá, obohacená bohatou a inspirativní osobní zkušeností. Uvědomila jsem si, že i když moje pracovní zkušenosti jsou různorodé, přes celý můj profesní život se táhne jako červená niť práce s lidmi. Začala jsme dělat kariérové poradenství, aniž bych věděla, že ho dělám. Po nějaké době jsem si dodělala vzdělání na kurzech organizovaných Centrem Euroguidance. Je to práce, kterou umím, navíc mě naplňuje a opakovaně staví před výzvy v životě. Jsem teď spokojena a ničeho nelituji. Vím, že vše, čím jsem prošla, má svoje místo v mém životě a obohacuje ten celkový smysl mé existence. Děkuji sobě a všem, kteří mě na této cestě podpořili a podporují. :-)

Diskuze

Pro přispění do diskuze je potřeba se přihlásit