Revue DV

Mediální gramotnost tématem mezinárodní konference EPALE

Martin Dobeš

Dne 5. října se v pražském hotelu Iris Eden konala svého druhu unikátní konference zaměřená na téma, které v současnosti rezonuje celou českou a slovenskou společností: téma mediální gramotnosti. Dílčími tématy bylo kritické myšlení, mediální výchova a vzdělávání, propaganda a její nástroje v médiích, role nových médií a další.

Díky tomu, že se nám podařilo získat pro konferenci známé a fundované osobnosti české a slovenské mediální scény, tvořily hlavní část konference panelové diskuse. Cílem bylo, abychom co nejvíce zapojili účastníky konference a dali tak možnost interakce se známými osobnostmi.

Ranní blok zahájil svou prezentací Jan Jirák, český teoretik médií, zástupce CEMES, který přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Jirák prezentoval výsledky výzkumu zaměřeného na stav mediální gramotnosti české populace, zejména té mladší pod 15 let, ale i starší. Dle výsledků výzkumu je televize stále oblíbeným médiem, je však brána spíše jako zdroj zábavy a odpočinku a částečně jako zdroj kvazisociálních kontaktů. Sledovaností je na tom podobně jako internet, který je ovšem neustále na vzestupu a děti jej vnímají jako přirozené prostředí, bez něhož by se cítily znevýhodněny. Nízká je důvěra populace vůči médiím obecně, a to včetně médií regulovaných státem. Varovné je nízké povědomí populace o mediálně právních aspektech. Nejvyšší důvěře se z médií těší rozhlas. Paradoxně právě rozhlas je tím nejméně sledovaným médiem a děti mladší 15 let jej prakticky neposlouchají.

Konference vznesla už od počátku dvě otázky, na které odpovídalo publikum a během diskuse vlastně i panelisté prostřednictvím elektronického hlasování. První otázkou bylo, kdo by měl vzít záštitu nad mediálním vzděláváním v ČR a SR. Větší část publika i diskutérů se v hlasování shodla na tom, že nejvýznamnějším hráčem na poli mediálního vzdělávání by měla být škola a rovněž rodina.

Od propagandy k novým technologiím aneb co přinesla diskuse

Novinář a spisovatel Karel Hvížďala se vyjadřuje ke světu bulvárních médií a srovnává situaci u nás a na Západě. Přestože náklad např. Blesku je u nás poměrně značný, nelze říci, že by se česká dospělá populace výrazně odlišovala od té západní. Ve Velké Británii i v Německu jsou náklady bulváru poměrově vyšší než u nás a metody práce bulvárního tisku se příliš neliší. Pojem „mediální gramotnost“ se v toku historie změnil. Dříve musel člověk umět oddělovat prestižní, seriózní média od pop-médií a bulváru. To vše se změnilo s rozmachem sociálních sítí a alternativních médií, která kromě informací nabízejí i dezinformace. Co se týče propagandy a jejího vlivu na nás, Hvížďala zdůrazňuje individuální odpovědnost a svědomí každého z nás, oproti spíš kolektivnímu svědomí, které je typické pro východní svět.

Marek Wollner, šéfredaktor Reportérů ČT, má za to, že žijeme v post-pravdivé době, kdy jsme denně bombardováni množstvím různých „pravd“. Ty se objevují především v nových, tzv. alternativních médiích nebo těch médiích, která jsou v područí ruského vlivu. Důsledkem toho je naprostá rezignace konzumenta zpráv a ztráta důvěry v média jako taková. „Utopení se“ v moři informací má za následek to, že průměrný konzument (50% respondentů dle výzkumu popisovaného Janem Jirákem) nedůvěřuje ničemu, ani informacím regulovaných médií, jakým je např. Česká televize. Jinými slovy, neměli bychom podléhat paušální negaci médií. Důležité je vědět, že máme-li se dobrat pravdy, bude nás to stát práci – porovnávat informace, ověřovat zdroje apod. V opačném případě nám hrozí, že si do světa médií budeme obtiskávat jen vlastní přesvědčení, vlastní alternativní pravdu. Jan Jirák to nazývá “společností kvazisociálních afirmativních komunit”.

Ředitel Akademie Literárních novin a novinář Jan Štolba navrhuje jakousi optimální strukturu typického kurzu mediální výchovy pro dospělé nebo pro učitele. Takový kurz by měl obsahovat témata jako vlastnictví médií (Jak se toto vlastnictví konkrétně projevuje?), historie žurnalistiky, jak fungují média, střet printové a digitální žurnalistiky, noviny, střet zájmů a novinářská etika. Dále by takový kurz měl být zaměřen na reklamu a marketing v médiích či využití anket. Štolba zmiňuje uskutečněný a úspěšný seminář na téma mediální gramotnost pro seniory.

Jaroslav Buček, odborník na mediální komunikaci a psychologii médií z Univerzity Komenského v Bratislavě, se ve své prezentaci zaobírá postavením a rolí moderátora v mediálním proudu. Zmiňuje různé role a překážky, které definují práci moderátora jako např. masového komunikátora, manažera asymetrického dialogu, grilovače nebo subjektivního hodnotitele replik. Poukazuje na formu jakýchsi novodobých gladiátorských her, které moderátor řídí v mediální, virtuální aréně, pro pobavení diváků. Jednou z moderátorských rolí je i to, aby divák uvěřil, že se sám aktivně zapojuje do utváření společensko-politické reality.

Branislav Frk, expert na moderní trendy ve vzdělávání z Prešovské univerzity, potvrzuje velmi slabou důvěru občanů Slovenska v média, snad kromě rozhlasu, který je ovšem minimálně poslouchán. Frk podtrhuje význam rozmachu nových technologií v mediálním prostoru, které umožňují průměrnému konzumentovi stát se zároveň mediálním producentem. Příkladem je datová žurnalistika, v Česku zastoupená projektem Otevřená data, která lidem umožňují vyzkoušet si žurnalistiku a čerpat z dat, která kdysi bývala uzavřená. Dalším, psychologickým aspektem doby je rychlost, s níž průměrný čtenář prochází světem informačních médií. Modus, kdy mnozí čtenáři v podstatě ignorují většinu článků, přečtou si titulek nebo jdou rovnou do diskuse, se nazývá „zlatou rybičkou“, která je schopna udržet pozornost pouze 8 vteřin.

Novinář, komentátor a vydavatel amerického původu Erik Best odkazuje na fakt, že žijeme v době informačních válek a že mnohé informace, které se k nám dostávají prostřednictvím médií, jsou informace zpravodajské, tedy zpravodajských služeb. Dezinterpretace těchto informací je pak nástrojem propagandy, přičemž Best vidí její využití na obou stranách barikády, tedy na straně ruské, i americké. Co se týče mediální gramotnosti, zdůrazňuje otázku vlastnictví médií. “Qui bono” je tedy první otázka, kterou by si čtenář měl klást.

Tyto a mnohé další otázky přinesla dopolední i odpolední diskuse. Konference nabídla zástupcům vzdělavatelů i dalším hostům jedinečnou možnost zapojit se do diskuse, která je dnes velmi aktuální. Ojedinělé bylo téma i formát konference.

Videa z konference z dopoledního i odpoledního diskusního panelu si můžete prohlédnout zde.

Diskuze

Pro přispění do diskuze je potřeba se přihlásit